Nádraží Velim

Na tomto nádraží začala dne 2. 10. 1986 někdy mezi 9.00 až 11.00 hodinou vojenská povinnost brance, tedy nástup na ZVS.

Na nádraží již stála vojenská hlídka a pečlivě přebírala do svého područí všechny mladé brance, kteří se za pár hodin, po odvedení do výcvikového střediska měnili v mladé vojáky (,,hady,,).

Vjezd do areálu v Tylově ulici - Velim

Areál je v soukromém vlastnictví, avšak přístupný (přes zákaz)

Touto branou jsme vešli do chřtánu vojenské mašinérie, aby jsme zde prodělali tzv. přijímač po dobu jednoho měsíce, který byl dlouhý jako rok. Vpravo bývalá ,,deveťárna,, útvaru.

Hlavní budova bývalé továrny a ,,okno,,

Vlevo vidíme budovu bývalé továrny, kde byly výstrojní sklady a ,,buzerplac,, před ní.

Na obrázku vpravo je budova s oknem, v jehož odrazu skla jsem se viděl poprvé čerstvě ostříhán takřka dohola. Když jsem to okno viděl po těch třiceti letech, hned jsem si vzpomněl. Sklo již bohužel chybí.

Tímto vchodem jsme vešli pro výstroj a také nezbytné očkování. Vidím dlouhou řadu naháčů, jak čekají na injekci.

Vpravo - ubytovací barák, jediný co se dodnes zachoval. Shodou okolností jsem právě v tomto baráku bydlel (spíše pouze spal).

Polní kuchyně a budova štábu

Pod tímto přístřeškem vlevo se vydávala jídla do ešusů, které se po jídle myly horkou vodou z brutarů (pokud byla) a nebo v místním potůčku.

Vpravo budova štábu. Nahoře kanceláře a spisovna, dole za branou jakási společenská místnost pro výuku PŠM. Stav podobný jako tehdy.

Dobové foto a hřiště Velim

Staré foto z přijímače - rozborka a sborka

Pohled na hřiště, které přiléhalo k areálu. Probíhaly tu rozcvičky a jiná taktická příprava a buzerace, včetně pořadové a střeleb se slepými. Úplně vpravo je potok u hřiště, který tehdy neměl betonové koryto a na něj si jistě každý vzpomene. Proplazit se potokem v plné polní se nezapomíná. Už ani nevím jak se nám podařilo usušit oblečení.

,,Sociální zařízení,, Velim

Tyto záchodky v areálu již nestojí, nafotil je kdosi před mojí návštěvou

Pamatuji si dobře, že pokud chtěl voják navštívit toto zařízení, musel zákonitě porušit denní řád, jelikož nebyl čas. Mladý voják se musel pohybovat po areálu jedině v poklusu a pokud chtěl vykonat potřebu, musel ošidit čas jiné činnosti.

Tyto fota dělí 29 let

Na dobové fotce přijímač našich mladých - příprava areálu.

Toto již bylo veselejší. Již to nebyl náš přijímač, ale zúčastnili jsme se přípravy areálu pro další ročník. Kvalita fasády štábu se opravdu mnoho neliší.

,,Buzerplac,, s garážemi -pochodová ulice

Na těchto místech jsme stále pochodovali a pochodovali...

Na obrázku vpravo výjezd ze hřiště do ulice, kde jsme mívali pořadová cvičení - malé setkání s normálním světem.

Hlavní budova a odjezd z objektu

Po této cestě po absolvování přijímače (údajně nejtvrdšího za posledních pět let) a přísahy ČSSR, nastal den, kdy na přelomu října a listopadu 1986 po takřka celodením rozdělování do útvarů nás navečer odváželi nákladními vozy do kasáren ,,Na Míčánkách,, v Praze ve Vršovicích, kterým se věnuji v další kategorii.

Smíšené pocity vládly v mé hlavě. Praha blízko mého domova, ovšem proslýchalo se, že ,,Míčánky,, jsou jedna z nejhorších štací vojsk MV. Před námi bylo dalších 23 měsíců v zeleném.

Nechť každý vzpomene, kdo prošel vojnou ,,Na Míčánkách,,.